V 70-tých letech byly trvalky velmi málo rozšířeny. V zahrádkách byly pěstovány hlavně letničky, a totéž platilo i pro předzahrádky před domem. Trvalky a z nich hlavně alpínky si razily jen pomalu cestu do našich zahrádek. Trvalky nebo také pereny jsou rostliny, jež mají stále se obnovující kořenový systém, z něhož po léta, někdy i po celý lidský život vyraší každoročně z jara celá rostlina, kvete a dává nám semena. Na zimu buď zcela zmizí (zatahuje), nebo zůstává stále zelená nad zemí a nezmrzne. Do trvalek počítáme ovšem i nemrznoucí bahenní a vodní rostliny, trávy i kapradiny, cibule i hlízy. Podmanily si svět i tím, že jsouekonomicky pro nás výhodné, neboť je kupujeme jen jednou. Letničky je nutno kupovat každoročně. Trvalky nás však uspokojují i jinak, protože v mnoha zahradách je též hojnost stinných míst a mnoho trvalek si takováto místa přímo žádá.
Alpínky nevozme z přírody nikdy domů. Kdo se o své dovolené dostane autem do Krkonoš, Tater nebo Alp, nesmí se domnívat, že si tam odtud může přivézt cokoliv se mu tam zalíbilo. Narazil by na zákon, ale i jinak by možná nepochodil a leckterá by mu v alpinu nevydržela. Uvedu jen dvě, Potentilu nitidu anebo Silene acaulis, která by snad vydržela, ale nezakvetla. Ty trvalky, jež byly v údolí vypěstované ze semen, mají vyhlídky na plný úspěch.
Některým trvalkám můžeme vhodným zákrokem prodloužit jejich dobu květů. Tak např. nám remontují za příznivého počasí po odkvětu až u země ostříhaná delphinia, lupiny, gaillardia. Ostřihneme-li digitalis purpurea, vyrazí nám znovu za rok, ač je to jen rostlina dvouletá. Coreopsis, která se někdy může ukvést k smrti, by se měla odstřihnout hluboce a zajistíme sl její bohatý květ i pro rok následující. Totéž uděláme u helianthema, lberisu, levandule a santoliny, když je máme více let a jejich vzhled je už příliš neuspořádaný a rozlezlý. Alysum saxatile po letech ,má holé výhonky velmi nehezké, odřízneme ji až dole, kde najdeme už nová rašící poupata.
Proč tedy trvalky je z uvedeného zcela jasné. Jsou krásné a při tom nadmíru skromné ve svých požadavcích. Když jim dáme minimum, jež potřebují k existenci, desateronásobně nám to svými květy, barvami i tvary vynahradí. A co je hlavní: jsou to naši svěřenci a přátelé, kteří na zimu odchází a někdy i zcela zmizí a my přesně na jaře víme, za kterým balvanem sedí. skoro číháme až se zase objeví, vyraší a vítáme je jako staré dobré kamarády. I v tom je mnoho kouzla.
Naše úspěchy v alpínu jsou rovněž podmíněny naší znalostí o tom, které trvalky vápno snášejí a které vápno dostat nesmí.
—————