Kapradiny, které se v mnoha směrech liší od ostatních rostlin, jsou pro mnohého zahrádkáře trochu tajemné a zároveň i zajímavé, a proto si plným právem zasluhují své místo v našich zahradách i skalkách. Využíváme je hlavěn ve stinných partiích předzahrádek a teras. Lesní kapradiny, jejichž životnost je neobyčejně velká, jsou vysoké, střední i docela nizoučké a právě ony se vedle cizokrajných druhů velmi dobře uplatňují ve skalkách.
Nejvyšší z domácích kapradin, hasivka orličí (Pteridium aquilinum), je zvlášť obdařena neobyčejnou vitalitou, která nemalou měrou přispěla k jejímu rozšíření téměř po celém světě. Její české jméno je prý odvozeno od toho, že kapradí nehoří a tudíž její porosty „hasí“ lesní požáry. Dorůstá výše dospělého člověka a někdy se jí používá pro její živelnost k výsadbě i na místa vysloveně suchá, jako podrostu pod lesní stromy, kde by se jiným rostlinám ani nedařilo. Rozřízneme-li řapík listu, objeví se v průřezu znak orlice a odtud pochází i jméno hasivka orličí.
Krásným dojmem působí i skupiny přirozených porostů další naší domácí kapradiny Dryopteris filixmas, známé pod jménem kapraď samec a o něco jemnější papratky samičí (Athyrium filix femina), dorůstající výše 60-80 cm a vynikající svěže zeleným a jemně děleným olistěním. Velmi pěkné, zvláště na jaře, jsou porosty pérovníku (Matteucia struthiopteris). Dorůstá výše až 80 cm a daří se mu jak na místech zastíněných, tak i na slunci, zvláště v trochu vlhčím prostředí. Množí se snadno podzemními oddenky.
Kapradinou, která působí dojmem skleníkové rostliny, je netík (Adiantum cuneatum). Jeho černé, drátovité stvoly nesou ve výši až 50 cm světle zelené, jemné, routě podobné olístění. Tato ušlechtilá kapradina si libuje v polostinných až zcela zastíněných stanovištích, v sousedství pěkných rostlin, počínaje na jaře kvetoucími prvosenkami a sasankami, přes karpatské zvonky až po podzimní šafrány a nízké čechravy, v hluboké, humózní, lehce kyselé kypré půdě, nepříliš suché. Netík rozmnožujeme časně zjara dělením silnějších rostlin nebo výsevem výtrusů.
Puchýřník (Cystopteris bulbifera) je další kapradinou pěstovanou v našich zahrádkách. Dorůstá výše kapradiny kolem 40 cm a patří vedle dalšího druhu (Cystopteris fragilis) k nejodolnějším ze všech puchýřníků. Daří se mu na zastíněných stanovištích ve vlhčí, kamenité půdě. Jeho dlouhé, úzké listy nesou na sobě cibulky, jimiž se po odpadnutí na zem rozmnožuje.
K dekorativním kapradinám našich zahrádek patří také zavřitec (Onoclea sensibilis) se svým trojúhelníkovitým, světle zeleným, dvakrát zpeřeným, asi 25 cm dlouhým olistěním. Snadno se rozrůstá, spokojí se téměř s každým místem na zahradě a daří se mu i na slunci, zejména na severním svahu. Tato kapradina s trochu pravěkým vzezřením si zvláště libuje ve vlhčích půdách a roste i v mělké vodě. Rostliny tvoří podzemní výhony, kterými se také množí. Do jejího sousedství vysazujeme i některé vzácnější rostliny s nevšedním vzhledem, např. severoamerické Trillium grandiflorum, a další liliovitou rostlinu stejného původu, Uvularia grandiflora a také naholist, Podophyllum emodi.
Podezřeň (Osmunda regalis) je statná, 80—100 cm vysoká, vzpřímeně rostoucí kapradina, které se zvlášť dobře daří v zastíněných partiích a ve vlhkém prostředí, a je vhodná k výsadbácm u vodních prvků - zahradních jezírek nebo fontán. Mnohdy zůstává svěží až do pozdního podzimu, jindy však zhnědne a působí velmi dekorativně. Množí se dosti obtížně dělením nebo výsevem výtrusů.
Jelení jazyk (Phyllitis Scolopendrium vulgare) je zajímavý stále zelený druh s hladkými, nedělenými listy, který miluje v půdě vápno. V přírodě ho nacházíme v kamenitých lesích ve vlhčím, skalním stinném prostředí, kde roste od nížinatých rovin až do výše kolem 2000 m. Jeho podlouhlé, jazykovité listy dorůstají délky až 40 cm a nesou naspodu podlouhlé výtrusné kupky. Jelení jazyk, který je v zahrádce i skalce krásný i na velmi zastíněných, vlhčích místech, má ještě několik forem, vynikajících různě zkadeřenými listy a u var. eristatum s konci listů rozeklanými. Množí se dělením trsů i vyséváním výtrusů. V zahradě se uplatňuje ve společnosti čechrav, japonských sasanek a dřípatek.
Polypodium vulgare, osladič, je ploše, nízko rostoucí stáleze lené kapradí s kožovitými. zpeřenými listy. Patří k nejodolnějším světoběžníkům z říše rostlin a lze ho dobře upotřebit i v našich zahrádkách, zejména tam, kde půda neobsahuje vápno. Množí se velmi snadno z oddenků.
Kapradina (Polystichum lobatum) dorůstá výše asi 80 cm a má tuhé, kožovité, na líci lesklé olistění, které je rovněž stálezelené. Je to kapradí horských lesů. Množí se dělením trsů a výsevem.
Z kapradin, zvláště vhodných pro skalní partie v našich zahrádkách stojí za zmínku zejména svěží, stále zelené kapradíčko sleziník (Asplénium trichomanes) s černohnědými řapíky a úzkým, jemně děleným olistěním. Dorůstá výše pouze 15 až 20 cm a žije na skalách, pařezech i starých zdech ve stínu. Není bez zajímavosti, že v přírodě zasahuje svým rozšířením až do výše 3000 až 4000 m. Tomuto sleziníku se velmi podobá další druh sleziník zelený (Asplénium viride).
Vůbec nejmenší u nás pěstovanou kapradinkou je Aspleninum ruta muraria, routička zední. Je docela přisedlá, 3—15 cm vysoká a roste hojně i u nás na skalách a zdech. Docela dobře snáší slunce i občasné sucho jí vůbec nevadí.
Zajímavou a půvabnou kapradinou je žebrovice (Blechnum spicant). Je to náš domácí, stále zelený druh, který má plodné listy jinak tvarované nežli sterilní. Jsou jednoduše peřenodílné, plodné jsou však vyšší vzpřímené a mají užší úkrojky. Dospělé rostliny jsou vysoké asi 30 cm a libují si ve vlhkých, rašelinných lesních půdách bez obsahu vápna. Mají rády více vláhy, nežli většina ostatních kapradin a velmi se jim zavděčíme kyselou zemí a mírným zastíněním.
Obdivovanou a skalničkáři stále žádanou kapradinou je kyvor (Ceterach officinarum). Tato krásná, 10 až 20 cm vysoká, ploše rostoucí stále zelená kapradinka vytváří trsy krátce řapíkatých, kožovitých, jednoduše peřenodílných listů a porůstá v přírodě i zcela suché skály a zdi. Je stále zelená a zvlášť dobře se uplatňuje ve skalkách ve štěrbinách mezi kameny. V místech, kde se jednou uchytí, zůstává velmi dlouhý čas. Kyvor množíme dělením i výsevem.
—————