Azalka není tropická rostlina, i když její latinské jméno Azalea indica by mohlo svádět k tomu pěstovat ji při vyšších teplotách. Nejvhodnější teplota je kolem 10° C. Jen v době, kdy, začínají nakvétat poupata, může být teplota poněkud vyšší, 15—18° C, ale pak opět honem do chladna. Pozor, je třeba rozlišit mezi azalkami, které se běžně pěstují venku, a které snáší dobře mrazy, a těmi teplomilnými, o kterých budeme hovořčit dále.
U azalky je voda ještě mnohem důležitější než u jiných pokojových rostlin. Nejde tu jen o pravidelnost zálivky, azalka totiž má velmi hustý kořenový balík, který, když přeschne, těžko přijímá vodu. Přeschlá azalka ztrácí list, listy jí žloutnou odspoda větévek. Přeschlou azalku poznáme podle toho, že rostlina je velmi lehká. Nezbývá než s květináčem ji postavit na několik hodin do umyvadla s vodou, aby se kořenový bal nasákl. Není také správné stavět azalku, právě proto, že rychle přesýchá, natrvalo do misky s vodou. Azalka s pfemokřeným kořenovým bálem ztrácí rovněž listy. Na rozdíl od přeschíé azalky začínají jí žloutnout listy od vrcholku výhonů. Přeschnutí i přemokření bývá častou příčinou uhynutí azalky ještě dříve než odkvetla.
Ale to není jediný důvod, proč je voda u azalky tak důležitá. Azalka patří mezi rostliny, jimž říkáme rostliny vřesovištní. A ty na rozdíl od mnoha jiných rostlin vyžadují půdy kyselé. Jsou to půdy, které neobsahují vápno a kdybychom ochutnali výluh z této půdy, pocítili bychom chuť slabého octového nálevu na salát. Jsou to půdy rašeliništní nebo půdy jehličnatých lesů rostoucích na křemičitých píscích. Tyto půdy se také používají k sázení a přesazování azalek. Tak jako půda nesmi obsahovat vápno, nesmí obsahovat vápno ani zálivková voda. Takovou vodou je voda dešťová. Tu je ale těžko mít po ruce ve městech, kde ze střech dešťová voda smývá různé kouřové nečistoty, rovněž škodlivé rostlinám, Zaléváme-li vodou z vodovodu, která vždy obsahuje značné množství vápna, neutralizuje se kyselá půda a v důsledku nesprávné půdní reakce azalka brzy hyne. Svařením vody z vodovodu odstraníme sice rostlinám škodlivý chlór, ale i když necháme sebe déle svařenou vodu stát, usadí se jen nepatrná část vápna. Máme však možnost veškeré vápno ,z vody dostat, tím, že na 4 litry vody dáme asi 1 g kyseliny šťavelové. Kyselina šíavelová se sloučí s vápnem na šťavelan vápenatý, který je nerozpustný a který se během několika málo hodin usadí na dně nádoby. Děje se to za studená. Proto je také nejlépe používat k tomu účelu nádob z umělých hmot,které kyselina šfavelová nerozrušuje.
A co s azalkou, jež tato nebezpečná úskalí šťastně přečkala? Když azalka odkvetla, pravidelné začíná již pod květenstvírn rašit.. Opatrně vylámeme všechny zbytky květů i s těmi stopkami, jsou tam semeníky, a to by oslabovalo rostlinu. Někdy azalka vyhnala delší, nerozvětvené větévky, které na konci neměly květy. Tyto loňské výhonky seřízneme tak, aby neporušovaly pravidelný tvar korunky. Roj vět ví a pravděpodobně na podzim již nasadí poupata. Až do poloviny května do „Zmrzlých mužů" budeme udržovat azalku v bytě při pravidelné zálivce, na světle a při dobrém větrání, protože azalka má ráda čerstvý vzduch. Přitom azalku každých 14 dní přihnojíme zálivkou z OBM.
Po půli května, máme-li možnost, dáme azalku na zahrádku do polostínu. Zapustíme ji i s květináčem do země, ale nikoli tak, že ji do zrytého záhonu zamačkneme, nýbrž uděláme buď kolíkem nebo lopatkou díru ve velikosti květináče a květináč s azalkou zamačkneme tak, aby pod květináčem zůstal volný vzdušný prostor, aby přebytečná dešťová nebo zálivková voda mohla odtékat. Dobré je udělat větší díru než je květináč a vystlat ji naspodu i po stranách mechem rašeliníkem (bílý mech), který udržuje vlhko, ale propouští nadbytečnou vodu. V suchých letních dnech udělá azalce dobře, když ji odvápněnou vodou přestříkneme. Při pravidelné zálivce pokračujeme jednou za 14 dní s přihnojováním OBM až do konce července. V srpnu má být růst azalky ukončen a rostlina má nasazovat na květ.
V polovině srpna dáme azalku na plné slunce. Zálivka a přihnojovaní včetně postřiku pokračuje. Jakmile nastane nebezpečí nočních mrazů, přeneseme azalku do místnosti na světlé vzdušné místo, nikoli ovšem do průvanu, kde ji necháme až do doby, kdy poupata začínají ukazovat barvu, při 10° C. Po přenesení do místnosti, již jen pravidelně jednou týdně zaléváme a jakmile se začne ukazovat barva, mlhovkou stříkáme. Tím se suché tvrdé obaly poupat změkčí a kvéty se dříve a lépe vyvinou. Po přenesení do místnosti, začnou opadávat listy. .Jde-li o mírný opad listů v nejnižší části větévek, není to nic nebezpečného, ani nepřirozeného. Azalka shazuje vždy část přestárlých listů, poněvadž si vytvořila dostatek mladých listů. Pokud udržujeme azalku při správné vlhkosti kořenového balu, nemusíme z takovéhoto opadu listů mít obavy. Azalku přesazujeme jednou ?a tři roky do zemin, o nichž bylo mluveno na začátku. Kořenový bal šetříme, květináč nedáváme o mnoho větší.
Obrázky použity se svolením správce webu o pěstování azalek a rododendronů
—————