Narcisy jsou druhem květin široce rozšířených v evropských zahradách, a patří spolu s hyacinty a tulipány mezi první jarní květiny. Většina původních botanikých narcisů roste pouze na severní polokouli, Narcissus tazetta jé rozšířen také v Asii a Japonsku.
Před sto lety byly narcisy ještě zcela neznámou zahradní květinou. O její zušlechtění a rozšíření se přičinili zejména angličtí a holandští šlechtitelé a pěstitelé. V roce 1990 bylo v mezinárodním seznamu Anglické královské zahradnické společnosti (RHS) registrováno kolem 9000 odrůd. Zásluhu na rozšíření pěstování má především Anglie, kde narcisy zaujímají pro svou popularitu druhé místo hned po růžích. K rozšíření těchto květin přispěly některé jejich význačné vlastnosti jako např. vytrvalost na stanovišti, dlouhá doba kvetení, odolnost vůči neustálému jarnímu počasí, vůči požeru cibulí a relativně i proti napadení chorobami.
Použití narcisů je rozmanité. Je možné jimi osázet záhony v městské zeleni, případně vysázet volné skupinky v parcích. Odrůdy vhodné k rychlení je možné využívat k řezu. Některé odrůdy miniaturních botanických narcisů se pěkně vyjímají na skalkách, také mohou být ponechány ke zplanění v arboretech, botanických zahradách apod. Vhodnými květinami, se kterými mohou být narcisy vysazovány do volných skupin jsou Primula, Scilla, Chionodoxa a Cotoneaster. Mohou se také vysazovat k trvalkám, před okrasné keře apod. Své použití ale nachází i při pěstování na balkonech a terasách jako jedna z prvních jarních květin
O bohatství forem narcisů svědčí fakt, že je rozdělujeme do jedenácti tříd a mnoha podskupin . Prvních devět tříd zahrnuje odrůdy zahradní, třída 10 zahrnuje divoce rostoucí druhy a třída 11 ostatní nar-cisy, které se nedají zařadit do předchozích skupin.
1. třída — narcisy trubkovité
Květy mají pakorunky stejně dlouhé nebo delší než okvětní lístky. Na jedné lodyze se vytváří jen jediný květ. Třída se dělí na čtyři podskupiny:
2. třída — narcisy velkokorunné
Mají také po jednom květu na lodyze. Pakorunka je delší než 1/3 délky okvětních lístků. Třída se dělí opět na čtyři podskupiny — analogicky jako narcisy trubkovité.
3. třída — narcisy malokorunné
Odrůdy patřící do této třídy mají opět po jednom květu na lodyze, ale pakorunka je kratší než V3 délky okvětních lístků. Rozdělení do podskupin je stejné jako u předchozích tříd
4. třída — narcisy plnokvěté
Patří sem odrůdy s květem plným, vznikly hlavně jako mutace („sporty“). Patří sem í odrůda ‘Van Sión’, která vznikla již v roce 1620.
5. třída — Triandrus narcisy
Jsou odvozeny od druhu Narcissus triandrus L., mají po 1—6 květech na lodyze, dělí se do dvou podskupin
6. třída — Cyclamineus narcisy Odrůdy v této třídě mají většinou květy drobné a okvětní lístky zpět ohnuté, podobně jako u bramboříků. Tato třída se dělí na dvě podskupiny, stejně jako předešlá.
7. třída — Jonquilla narcisy Odrůdy mají 2—6 květů na jedné lodyze. Většinou jsou barvy žluté, nově jsou šlechtěny i v barvě čis¬tě bílé. Podle délky pakorunky se dělí také na dvě podskupiny.
8. třída — Tazetta narcisy Odrůdy vytvářejí 4—8 květů na jedné lodyze, květy silně voní. Dříve byly ve značném rozsahu využívány k ranému rychlení.
9. třída — Poeticus narcisy
Na lodyze pouze jeden květ. Okvě¬tí je čistě bílé, pakorunka malá, s oranžovým lemem (někdy označovaná jako „bažantí oko“). U nás velmi rozšířená, zpravidla poloplaně rostoucí.
10. třída — botanické narcisy Formy, náhodní kříženci i původní druhy narcisů dosud divoce rostoucí ve volné přírodě.
11. třída — Narcisy, které není mož¬no zařadit do předchozích tříd. Patří sem např. nové odrůdy narcisů typu „colar“, „splitcorona“ a „butterfly“. Směs semenáčků z křížení druhů Narcissus cantabricusX X bulbocodium romieuxii zvaná ’Nylon’ patří také do této skupiny.
Všeobecně bílé, trubkovité odrůdy nemají takovou oblibu jako čistě žluté, proto musí být vyšlechtěny nové odrůdy s lepším tvarem květů a sčistou bílou barvou jako mají narcisy ze skupiny poeticus. Rovněž se usiluje o vyšlechtění trubkovitých narcisů s oranžově červenou trubkou (pro atraktivnější vzhled).
U velkokorunných odrůd se žlutým i bílým okvětím a oranžově červenou pakorunkou je nutno vé větší míře šlechtit na vyšší odolnost vůči slunečnímu působení. Dále je cílem u velkokorunných odrůd vyšlechtění „celočervených“ odrůd s využitím odrůd, které mají načervenalé okvětní lístky a odrůd s jasně červenými pakorunkami. U velkokorunných odrůd s růžovými pakorunkami je žádoucí zlepšení tvaru okvětních lístků.
Holandští šlechtitelé se zaměřují zejména na vhodnost nových odrůd k rychlení a na ranost. Vyhledávány jsou hlavně odrůdy s vysokým množitelským koeficientem u cibulí a se schopností vykvétat již z malých cibulek. O větší trvanlivost kvetení při pěstování na záhonech a ve volných skupinách usilují šlechtitelé angličtí. Jsou vybírány semenáče a množeny odrůdy s dlouho zelenými zdravými listy a s perfektní stavbou a barevnými konstrasty u květů.
Proto, aby obstály v záplavě dosavadních odrůd, musí být nové odrůdy šlechtěny též na vyšší odolnost vůči hlavním chorobám.
—————